PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již z internetových diskusí před koncertem bylo celkem jasné, kdo bude reálným headlinerem tohoto turné. Jeden čas se jméno ANIMALS AS LEADERS skloňovalo na každém rohu, až jsem si byl nucen pokládat otázku nakolik je to díky reálnému zájmu a nakolik touhou být in, způsobenou djentovým trendem, který teď cloumá mladou generací. Ať je to tak či onak, již před koncertem se před klubem na národní sešla celkem slušná řádka lidí, kteří při prostředním setu neprodyšně zaplnili Rock Café.
Po půl osmé vykopávají šest let fungující metalcoristi DOYLE z Francie a reprezentují přesně to spektrum tohoto žánru, který moc nemusím. Ačkoliv se mladíkům nedala vzít slušná porce energie a dynamická pódiovka, hudebně produkovali směs průměrného metalcoru a post-hardcoru se spoustou zbytečných a špatně odzpívaných melodických vokálů. Celé vystoupení nezachránil ani živelný vokalista, který vylezl na bicí soupravu a po každé skladbě se ptal „How are you doing?“. Z mého pohledu dramaturgický přešlap.
Na progresivní instrumentální trio ANIMALS AS LEADERS bylo rázem v sále najednou nějak plno. Počáteční přebasovaný zvuk se po chvilce vytratil a dal vyniknout celkem výjimečnému zvukařskému zážitku, kde byla konkrétně slyšet každá nota. Páteř setu pochopitelně tvořily skladby ze zatím stále posledního alba „Animals As Leaders“ i když na malou ochutnávku z připravovaného alba „Weightless“ přeci jen došlo.
Ústřední postavou se stal přirozeně sympaťák Tosin Abasi, který při hraní ve tváři střídal lehký úsměv a výraz pekelného soustředění. Kouzelné prsty tohoto kytaristy přitahovaly pozornost stejně jako krev žraloky a když jsem se ohédl, viděl jsem zasněné zhypnotizované výrazy všech lidí za mnou, jak hledí na jediné místo, kde jakoby probíhal tajemný magický rituál, který všechny očaroval. Třešničkou na dortu pak bylo velmi příjemné vystupování celé kapely, upřímně působící děkovačky a párkrát i celkem vtipné reakce.
Poměrně častým jevem bylo to, že si Tosin nahrával smyčky do looperu a pak je pouštěl, což se v jednu chvíli stalo kapele málem osudným, a to přímo na závěr při největší hitovce „CAFO“. Nu což, alespoň se mohl každý přesvědčit, že ani Tosin není ledový stroj na kytarovou progresi, ale jen člověk. I tak se ANIMALS AS LEADERS jednoznačně stali hlavní kapelou večera a BETWEEN THE BURIED AND ME jim mohli bouřlivou kulisu a dlouhé potlesky jen závidět, neboť po ANIMALS AS LEADERS publikum prořídlo a i já po tom strhujícím zážitku došel při poslední kapele k názoru, že BETWEEN THE BURIED AND ME mě vlastně baví více z desky než naživo.
BETWEEN THE BURIED AND ME rozhodně nebyli v jednoduché situaci. Jejich hudba zdaleka nenabízí tak mistrné kytarové party, jaké před chvílí předváděli kolegou zmiňovaní jazzmani a nemají ani tolik technického a namakaného bubeníka, ale jak se zanedlouho ukázalo, mají jiné přednosti a dokážou je náležitě využít. Zpočátku setu, když přehrávali věci z aktuálního „The Parallax: Hypersleep Dialogues“, to byla hlavně tvrdost a rychlost, ale ty samotné by na překonání virtuózů z ANIMALS AS LEADERS nestačily. Ve třetí skladbě však poprvé došlo na klidnější atmosférické pasáže, doprovázené čistým zpěvem a situace začínala být rázem jiná.
Zásadní postřeh z vystoupení BTBAM je, že Tommy Rogers umí na živo velmi dobře zpívat! Jeho melodický vokál je naprosto přesvědčivý a člověk se až diví, proč ztrácí tolik času s deathmetalovým chropotem. Takoví už ale BETWEEN THE BURIED AND ME prostě jsou a během desetiminutových skladeb zvládají jak zahustit, zrychlit a deathmetalově přitvrdit, tak zahrát uvolněné melodické pasáže. Do každé skladby dokážou nabušit požehnaně motivů, ale co je důležité, a v Rock Café se to potvrdilo, zvládají to nejen ve studiu, ale svedou ono divoké střídání tempa, nálad a zpěvů plynule a bez problémů i naživo.
Američané měli možná zbytečně moc stažené kytary, ale konec konců podobně je tomu i na CD a dá se říct, že koncertní ozvučení se od toho studiového moc nelišilo.
Celkem překvapivě dominovala baskytara, která zvuk notně zahustila a občas se blýskla ekvilibristickou parádičkou. Kapela se však snaží hrát v první řadě jako celek a nestaví svoji tvorbu na předvádění jednotlivců. Hrálo se z nového EP a zazněly i starší věci z alb „The Great Misdirect“ nebo „Colors“, které jsou proti poslední studiovce o něco mírumilovnější, členitější a naživo též vyzněly lépe. Asi po hodině se BTBAM loučili, ale publikum si je vyžádalo nazpět. Kapela chvíli improvizovala na účet „Smells like Teen Spirit“ od NIRVANY, poté však zavdala ještě jeden kus a byl definitivně konec.
Společné turné ANIMALS AS LEADERS a BETWEEN THE BURIED AND ME se ukázala jako velmi funkční a zajímavá kombinace. Dvě kapely, které v současnosti udávají trend, každá ovšem vyznává trochu jiné hodnoty. Obě však dostály své pověsti, svoji náročnou studiovou tvorbu zvládly naprosto bez problémů předvést i živě a fanoušek progresivního metalového pojetí odcházel ten večer dozajista spokojen.
text: RIP, Sicky
fotografie: RIP
Aj z pohľadu návštevníka bratislavskej zastávky tohto turné môžem potvrdiť to, čo napísali moji kolegovia vyššie.
ANIMALS AS LEADERS boli skutočnými hlavnými hviezdami večera, na nich prišlo najviac ľudí, oni mali najväčšie ovácie. Lepších gitaristov bratislavský Randal nezažil a tak skoro ani zrejme nezažije.
BETWEEN THE BURIED AND ME ma prebrali až v závere, keď presvedčivo odpálili všetky tie krásne melódie skvelej "Selkies: The Endless Obsession" z prelomovej dosky "Alaska". Je mi pritom úplne jasné, že keby som ich koncert videl pred piatimi rokmi, tak od radosti nezaspím.
Ani neviem prečo, ale tak trochu ma zamrzelo, že žiadny z muzikantov nespomenul 10. výročie udalostí 11. septembra. Nuž čo, žijú si vo svojom svete hudobných nástrojov a usilovného cvičenia.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.